“Jedeme do Afriky”
“Dobrý den, Petře,
na FB stránkách mého kamaráda Kuby Nahodila jsem před časem narazil na jedny svatební fotografie od Vás. Myslím, že to je přesně styl, jakým bych chtěl mít zachycenou i svoji svatbu.” - těmito slovy začala komunikace s úžasnými lidmi, Alešem a Lenkou, a domluva jedné z nejzajímavějších svateb, na které jsme měli čest být. A protože v nás, mně a mé milé ženě Adéle, zanechala tak silný dojem, mám velkou potřebu vám ji ukázat.
Po několika e-mailech jsme si dali videohovor, při kterém jsme se dozvěděli, že svatba bude ve stylu SAFARI, protože je pro ně zásadní původní význam z arabského “safara” - “cestovat”, tedy přejatě výprava na společnou cestu životem, dobrodružství. Bude tam několik velmi zajímavých lidí a všichni dostali za úkol přijít v daném stylu. Navíc ženich s nevěstou jsou vášniví cestovatelé a to se taky na svatbě projeví. Oukej. Vše domluveno a my se už jen těšili na ten den.
jedna z fotografií Alešových cest
Protože se svatba konala od domovských Karlových Varů daleko, dorazili jsme na místo o den dříve, abychom byli odpočatí a měli prostor se seznámit, přesněji kolem desáté hodiny večer. Ve chvíli, kdy jsme vešli na “svatební půdu”, jsme měli pocit, že jsme v jiném světě, nebo takhle, úplně v jiné zemi! Ačkoli byla tma a my toho moc neviděli, to málo nám stačilo. Krásný statek s prostorným dvorem, stodola s připravenými stoly a ohniště s posezením.
Seznámili jsme se s každým, kdo tam ještě zůstal a u ohně s pivkem v ruce jsme probrali různé detaily nejen o svatbě. Kolem jedné hodiny jsme si řekli, že bychom si opravdu asi měli jít odpočinout.
posezení u ohně
Dobré ráno, doslova. Krásné počasí, příroda, lidé, atmosféra. Takže abych to tedy už objasnil. Stále jsme v Česku. Opravdu jsme do Afriky neletěli, ale dojeli do Dukovan.
Seznámili jsme se s dalšími lidmi, posnídali chleba s máslem a solí a začali fotit. Hned po snídani se Lenka s Alešem vydali se svědky na úřad, kde oficiálně uzavřeli manželství. Toho se nikdo neúčastnil, ani my. Během té doby se připravovalo vše okolo.
odchod na oficiální obřad - dokonalý outfit
Po formalitách se pozornost nás všech přesunula na samotný přesun na místo obřadu. Byl to obyčejný přejezd auty? Nebo třeba jen za rohem? Ne ne. Jedná se o svatbu dvou skutečných dobrodruhů. Takže zatímco se Lenka připravovala na lovecké chalupě v lese, my ostatní se vydali za ní buďto pěšky, na motorce nebo terénním autem, třeba dokonalým Defenderem, nebo babosedem, používaným při lovu, taženým traktorem (kdo neví, co je babosed, tak guglete). Já volil variantu babosedu a za krásného slunečného letního dne je ta cesta bez větrání parádní, doporučuji.
Jsme tu! Když jsme si tehdy volali a domlouvali veškeré detaily, tak mě Lenka s Alešem potěšili tím, co mi řekli. Vybírali místo, které jim v danou dobu připomínaly africké stepi, případně plantáže, a že jim je velmi blízké a k tomu ještě fotogenické. Když jsme to viděli, tak jsme pochopili. Les, údolí, skála, slunce.
Obřad jako takový byl bezchybný. Jak to myslím? Vše bylo do detailu sladěné. Několik řádků výš jsem psal, že oficiální obřad proběhl na úřadě, takže to byla taková ta “nutná” formalita. Tenhle obřad byl pro Lenku s Alešem ten skutečný plnohodnotný. Projev oddávajícího byl nezapomenutelným zážitkem a celý ten akt podtrhla jedinečnost a krása místa samotného.
Následovala taková “poobřadová” pohodka. Luxusní jídlo z dílny Paula Day alias Shansho Chef, odpočinek ve stínu lesa a tradiční zábava. Tradiční jakože to je na každé svatbě? Nee-e. Talíř se nerozbíjel, ale sázel se strom. Takže ženich nosil chomout nebo mu připoutali kouli na nohu? Nee-e. Dostali ručně malovaný terč, do kterého každý vystřelil z pušky a podepsal se. Taková klasika :)
Co dál? Focení.
tohle byl fakt zážitek - Land Rover Defender a vydrncaný zadky :D
Ale protože nebylo naším cílem mít bambilion párových fotek, projeli jsme pár míst, udělali několik momentek a vzpomínek a jeli zpět k hostům.
Odpolední program byl volný, plný jídla, pohody a skvělé zábavy. Krájení dortu bylo netradičně vtipné :D Nakonec se využil i “beduínský stan”, ve kterém se dalo krásně oddychnout nebo nechat v sobě uložit všechny ty dojmy, které jsme během dne nabrali.
Jestli si myslíte, že tím večerem to skončilo, tak ne. Bavili jsme se dlouho ještě za tmy a nějakým zajímavým způsobem se spřátelili. Ráno jsme se ještě rozloučili při snídani se všemi a dofotili nějaké momentky, třeba Aleše, jak opravuje vypadlou pružinu a prasklý tlumič. Jo a taky prstýnky, na které jsme zapomněli :D Bylo to skvělé všechno.
Při tom psaní se mi to vše vybavilo a ihned bych se tam zase vrátil.
Jak to tedy zakončit? Pro nás odjezdem končila jedna z nejkrásnějších svateb, která v nás zanechala ohromný dojem, ale začal přátelský vztah a věřím, že bude přetrvávat.
Zároveň musím z celého srdce poděkovat mé milované ženě, která mě na každé svatbě doprovází a je mou plnohodnotnou fotografkou, na kterou se mohu za každé situace spolehnout. Není mou asistentkou, ale mou pravou rukou a já jsem klidnější, že nejsem na vše sám a mám partnera. Děkuji, bez tebe by nebyly spousty dokonalých fotografií.
